Tajemství 1065

12. června 2012 v 10:01 | Tajnůstkářka |  *Tajemství
Tajemství 1065





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pierrette Pierrette | Web | 12. června 2012 v 10:32 | Reagovat

Zkoušela ses dívat na mapu otaku? Je tam několik lidí z Kladna... tak někomu z nich napiš (^_-)
manga.cz/mapa/

2 Aimi Koto Aimi Koto | 12. června 2012 v 12:15 | Reagovat

Mám opravdu úplně stejnej problém jako ty. Já sice lolitu nenosím, teda zatím. Moje máma mi pořád slibuje, že mi pomůže s šitím ale nic :/ Ale jestli si o tom chceš popovídat, tak mi napiš na blog tvůj skype a můžeme pokecat  a třeba na něco příjdeme :)

3 Danielle Danielle | Web | 12. června 2012 v 13:26 | Reagovat

Být tebou, tak než vpluji do lolita světa, tak si nejprve pár věcí ujasním. :-)

Nejprve bys možná měla promyslet, jak moc ti záleží na kamarádech ze školy. Asi to zní zvláštně. Jenom si uvědom, jak obrovská změna to může být. Najednou nerozumí tomu, co říkáš, věci, které nosíš, v životě viděli jenom v lepším případě na karnevalech... Jestli chceš i nadále kamarádit s nimi, měla bys trošku zvolnit, zmírnit tempo a nezahazovat i jiné koníčky, dělat i to, co máte společné s nimi a lolitu si nechat pro jiné, nové přátele, které ti tato móda určitě přinese. Mít lolitu jako něco navíc a ne jako celý svůj život.

Potom by bylo hezké zkusit nezatracovat tolik tvou mamku. Nikdy není pravda, že tě rodič v ničem nechápe. To, že si nepřeje, abys tak chodila do školy, je naprosto v pořádku. Obzvláště v problémovém městě. Obzvláště v dnešní době, kdy studium znamená opravdu hodně. Museli to pochopit i děti v Japonsku (mimojiné také nechodí do školy v lolitě a jiných stylech). Zkus si s mamkou sednou a vysvětlit jí, že to s japonštinou myslíš vážně, možná se domluvit i na nějakém studijním kurzu. :3 Ale samozřejmě, že (alespoň) dobré výsledky ve škole by ti s přemlouváním dost pomohli. Kdybys propadala a začala se věnovat kreslení a japonštině, myslím, že by z toho žádný rodič nebyl nadšený... ;-)

Co se týče nových přátel, se kterými bys mohla mluvit o lolitě a tvých nových zájmech... Zkus přispívat do lolita centrály, najít si srazy v okolí, kontaktoval lolitky přes blogy, facebook. Je tolik možností. A většina dívek je opravdu příjemných a milých.

4 Alice-chan Alice-chan | 12. června 2012 v 16:29 | Reagovat

Chápu že chceš lolitu nosit co nejčastěji, ale Danielle má pravdu v tom co píše.
Ne každá třída má pro to pochopení. Pro tvůj klid bude lepší když lolitu nebudeš nosit do školy. I tvoje maminka pak bude klidnější.
Můžeš si lolity užít na srazech a při jiných příležitostech. Kamarády si určitě najdeš. Stačí se malilinko zapojit do komunity a podívat se na nějaký sraz v okolí.
Ta škola je ale opravdu přednější a důležitá pro tvou budoucnost. V první řadě se věnuj jí. Když budeš mít dobré známky rodičům budou méně vadit mimoškolní zájmy. :)

5 Rinako Rinako | E-mail | Web | 12. června 2012 v 16:30 | Reagovat

Ve městě kde žiju jsem jediná lolita. Je to těžké...chápu.
Já se chvíli věnovala jenom kreslení. Chtěla jsem jít na uměleckou školu. To mě přešlo a začala jsem se věnovat zase jen japonštině. Japonština je velmi složitý jazyk a pokud se ho učíš musíš být velmi chytrá a usilovná.
Nepřestávej. :-)

Myslím, že budeme věkově asi stejné. Napiš mi na e-mail nebo blog. Moc ráda tě poznám a promluvím si s tebou. :-)

6 Van Van | 12. června 2012 v 22:20 | Reagovat

Já jsem celou svou duší "otaku", i moje první kniha byla manga :3 Komunitě se snažím být prospěšná, dělám na fan překladech, ALE...
Na první pohled to na mně nemusí být poznat, člověk mimo by to do mě možná ani neřekl. Dokážu se bavit s kýmkoliv o čemkoliv, aniž bych tam cpala Japonsko, nebo někomu něco vnucovala, jsem tolerantní k ostatním a znám míru. Nevyčítám ostatním, že mi nerozumí, najdu si lidi, co ano a s nima to probírám. Takové to zapálení je sice moc fajn, ale... je třeba si stále uvědomovat realitu, ve které na to lidi zkrátka nejsou zvyklí a musí se na ně pomalu, pak ta změna tolik nepraští.
Škola je důležitá. Vzdělání je INVESTICE SE ZÁRUKOU NÁVRATU. A je jedno, jaký typ školy. Upřímně řečeno, chceš se opravdu věnovat kreslení nebo japonštině? Myslíš, že se tím uživíš? Tvoje mamka myslí jen na Tvé dobro, věř mi :) Zkus se jen někdy vcítit do kůže ostatních a pochopíš... Neříkám, že se těch věcí máš vzdát, naopak máš moji plnou podporu, ale prosím :) kopáním kolem sebe, nadáváním na ostatní se nic nezlepší.
Pár rad? Promluv si s mamkou, pokud můžeš ve škole přidat, snaž se víc. Pak ji vysvětli, že jsou to Tvé nejmilejší zájmy, pokud Tě v tom nechce otevřeně podporovat, nechť to aspoň respektuje ;) S BFF se bav o "normálních" věcech, prostě ji tenhle okruh nebaví... pro to ale nemusíte zahazovat celé přátelství, ne? Ke spolužákům se chovej slušně, ale asertivně, je to o přístupu: dovolí si jen tolik, kolik jim dovolíš Ty. Fakt to tak funguje.

7 We We | 12. června 2012 v 23:40 | Reagovat

Hlavu vzhůru, pokud vím, každý nováček v tomhle světě si něčím podobným prošel. Já se o Japonsko zajímala asi tak nějak vždycky, minimálně od té doby, co jsem ve svých šesti letech začala kreslit kimona a fascinovaly mě orientální obchůdky, čímž jsem to měla podstatně jednodušší, protože lidi si na to u mě zvykli a věděli, že zkrátka tenhle zájem mám. Ale i pro mě nastal zlomový bod, když jsem o pár let později objevila anime a žila jen tímhle kresleným světem. Tehdy to ještě nebyl takový trend a nikdo z mého okolí ani nevěděl, co to vlastně je. Připadala jsem si jako strašná chudinka, že si s nikým nemůžu povídat o tom, co mě baví, připadala jsem si, že se mi všichni smějí (přitom mi nikdo nedělal nic špatného, jen se mě ptali, proč na svačinu nenosím nějaké japonské speciality, jestli vystřihuju japonské ozdobičky, nebo jestli jsem zkusila štipnout chakru Narutovi :,D) a jsem na tohle všechno úplně sama.
Po takových dvou letech se to všechno ustálilo, protože jsem pochopila, že jsem vlastně mezi svými kamarády a známými jako jediné otaku stvoření spokojená. Je to moje specialita mezi nimi, takový můj malý svět, do nějž prchám, když se chci bavit sama. Nepotřebuju se s lidmi, co vídám dennodenně, bavit o Japonsku, řešit, co se stalo v tom a tom díle toho a toho anime, nepotřebuju jim posílat manga obrázky, co sídlí na mé tapetě, nemluvím s nimi o nejnovějších J-Pop hitech, nepoužívám v konverzacích otaku slang. Mluvím se svými kamarády o jiných věcech, ve kterých se vyznám jak já, tak oni. Oni o mně ví, že mám ráda Japonsko, že sleduju japonské kreslené seriály, že poslouchám hudbu pro ně nestravitelnou. Berou to tak, jak to je, nepotřebují to vyzdvihovat, proč taky, je to prostě jen další koníček, stejně tak jakože mí spolužáci žijí Metallicou, World of Warcraftem, psími sporty nebo hrníčkovou kuchařkou. Tak to prostě je. Je v pořádku svůj koníček zmínit, ale pokud budeš chtít mlít pořád jen o něm, akorát všem budeš lézt na nervy. Stejně tak tvé nejlepší kamarádce. Jste kamarádky, protože snad máte společné i jiné koníčky, tak se přece nemusíte nutně bavit o anime, ne? (Já si třeba neumím představit, že bych si se svou nejlepší kamarádkou šla číst mangu do sushi baru ^^; Jsem naopak ráda, že tohle je můj osobní koníček, protože při představě, že ho s někým řeším každý den bych si dávala tak možná rok, pak by mě to začalo nudit.)Samozřejmě, že o svých nových koníčcích potřebuješ mluvit. Ale od toho tu máš internet a srazy/cony, kde najdeš lidi, co tvé povídání ocení a nemusíš tím nutně zahlcovat své nicnetušící známé. Pokud máš potřebu si s někým povídat naživo a nechce se ti čekat do srazu, zapátrej, nebude to tak lehké někoho dohledat,ale určitě nejsi ve svém městě taková sama, protože v poslední době se z japonské kultury stal docela rapidně vzrůstající trend.
  Pokud jsi doteď chodila v džínách a tričku, pro rodiče asi bude docela šok, když najednou skočíš rovnýma nohama do něčeho ultra-Harajuku, ale je to o zvyku. Některým rodičům to trvá krátce, jiným déle, ale skoro na sto procent si nakonec na tvůj nový styl zvyknou, i když z něj zpočátku nemusejí být dvakrát odvaření. Na komentáře ke školnímu prospěchu si zase musíš zvyknout ty. Pochybuju, že by byly mírnější, kdyby tvůj nový koníček byl třeba tenis, to si nevybereš.

Já chápu, že tě to štve, protože mi připomínáš přesně můj myšlenkový pochod v začátcích. Chápu taky, že jsem teď vyzněla jako arogantní kráva, ale chtěla jsem to napsat na rovinu tak, jak to je. Ale když to shrnu: stačí jen udržet na uzdě počáteční euforii, ono tohle nutkání jednou přejde a o to budeš mít svůj nový koníček radši :) Přeji hodně štěstí, neboj, taky to zvládneš ;)

8 We We | 12. června 2012 v 23:44 | Reagovat

[7]: A teď koukám, že jsem použila slovo koníček asi desetkrát. LOL.

9 Ta co to psala Ta co to psala | 14. června 2012 v 19:39 | Reagovat

Vážím si každé vaší rady, ale bohužel s mojí bývalou BFF je to trochu složitější. Ale dobrá zpráva je že jedný mí spolužačce se lolita také začala líbit, dneska jsem se to dozvěděla :)

10 Aimi Koto Aimi Koto | 15. června 2012 v 15:19 | Reagovat

[9]: Tak to je skvělá zpráva ne? :) Podle mě jo! Co já bych za to dala :/ Jediné, co mi dělá starosti je to, že kdyby začala lolitu nosit půlka světa tak už by mi to asi nepřipadalo tak krásné a originální :( Tohle tě možná trápí ;)

11 Hikari Hikari | 24. června 2012 v 14:07 | Reagovat

Já nevim, měla sme pdoobnej postoj lidí, teda až an tu mámu, ale vůbec sem to enřešila, asi si to moc bereš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama