Zpověď 016

11. května 2011 v 22:26 | Tajnůstkářka |  *Zpovědi

Zpověď 016





Zatím jsem byla jen pasivní čtenář, sem tam nějaký ten komentář, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych se mohla na zpovědnici aktivně zapojit. Až události včerejšího dne mě přiměly k tomu změnit názor. Mnohé z vás mají možná obdobnou zkušenost a nepovažují ani za nutné něco takového zveřejňovat, ale vzhledem k tomu, že nemám žádné přátele, kterým bych se mohla vypovídat, rozhodla jsem se pro zpověď.
A to začínal včerejší den tak mile... přišel mi dlouho očekávaný (nádherný) krajkový nákrčník a tak mi nedalo, než ho okamžitě "provětrat". Asi nemusím podotýkat, jak velikou radost jsem z něj měla. Jenže právě on + můj EGL oděv + nápadný slaměný klobouk způsobily, že jsem se nakonec stala terčem dost nepříjemných výpadů.
Sedím si tak v klidu v autobuse, horko k padnutí a plno tak, že není kam se hnout. Přímo naproti mě dva mladíci ve věku, kdy už by člověk očekával, že snad budou mít rozum a něčím se velice dobře bavili. Až po chvíli mi došlo, že předmětem jejich posměchu jsem já.
Příjemně mi v tu chvíli opravdu nebylo, obzvlášť když jsem se teď začala plně soustředit na jejich hovor a slyšela všechen ten marast a urážky, kterými mě častovali. Dobrá, říkám si. Zatím jsem se ještě s negativní reakcí nesetkala a jednou to muselo přijít. Ovšem ono jen u těch nadávek samozřejmě zůstat nemohlo a tak si mě po chvíli začali se smíchem fotit. V ten moment, jakoby mě palicí praštil. Bylo mi zle z horka, z návalu tolika lidí a hlavně z toho, že se v nejbližší době nejspíš stanu objektem výsměchu někde na Facebooku nebo kde…
Nebylo zkrátka kam uniknout, kam zmizet, jak se bránit. Opakovat to všechno, co jsem si vyslechla, raději nebudu. Na to je charakter zpovědnice příliš ušlechtilý. Úplně postačí, když řeknu, že to bylo silně netaktní, obscénní a zlé.
Možná odpovíte, že na tom nic není, že se to stává a člověk se musí oklepat a jít dál...
Jenže v tu chvíli, kdy se proti vám obrací tahle opravdu negativní pozornost, máte najednou pocit, že všechno, co vám do té doby dělalo radost, je na obtíž.
Nechápu, co vede lidi k tomu, aby se s takovou škodolibostí vrhali na někoho, kdo vyhlíží jinak, nebo je prostě jen nezvykle oblečený. Že mají vůbec zapotřebí investovat tolik energie do toho, aby si vás zvěčňovali na mobil a dál pronásledovali jako škodnou.
Nenapadlo by mě, že to někdy řeknu. Vždycky se jinak dívá na něco, co se člověka samotného netýká, ale tahle zkušenost mi vzala hodně sil. Mám spoustu krásných objednaných věcí a hromadu plánů. Chtěla jsem se po zkouškách konečně pustit do šití a vytváření něčeho, co by dělalo radost i ostatním, ale najednou ztrácím elán a na nic se netěším.
Asi je pošetilé, že mě taková malichernost dokázala vykolejit, ale já opravdu nepatřím k těm emocionálně silnějším jedincům, kteří už druhý den ani nevědí. Zdá se mi, jakoby ten můj pečlivě vystavěný svět teď někdo pobořil a vzal půvab věcem, které mě obohacovaly a
přinášely mi radost.
Ach jo.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kůzle Kůzle | Web | 11. května 2011 v 22:54 | Reagovat

Já Tě úplně chápu, teď jsem ve fázi, kdy prostě odmítám v našem městě nosit RHSka, protože těch nepříjemných situací bylo strašně moc.
A jak píšeš - nejhorší je ta bezmoc, všichni civí a nikdo se Tě nezastane.

Bohužel ale všechny tyto faktory k extravagantnímu vzhledu patří. Je to prostě tak. To že jsou lidé čím dál tím neohrabanější  a zlejší je věc druhá.
Mě nejvíc fascinuje, že s extravagancí má největší problém ta free, cool, infrikulová a frikulínová mládež, která je ale jinak velmi cool a free jak v Ejmrice.
Přitom, když se objeví někdo jinak oblečený, hned mají problém na obzoru..tohle prostě neberu jako vyspělost.

Jak proti tomu bojovat? Záleží vždy na situaci, ale když to jde, tak se ozvat. Ozvat se asertivně a pokud možno slušně..když tohle nezabere,tak prostě nevím.. já jsem typ výbušný, kdyby si mě někdo pro zábavu fotil,tak po něm skočim a narvu mu ten mobil do řitě.
Anebo ignorovat - ovšem to v Tvé popsané situaci téměř nebylo možné.

Přeju Ti hodně sil a nenech se odradit nepříjemnou zkušeností, věř že mnoha lidem se líbíš.

Jinak na Advíku bude přednáška na toto téma

2 Jusufina Jusufina | 11. května 2011 v 23:44 | Reagovat

Asi to nebude znít úplně útěšně, ale lidé nás soudí a pomlouvají, ať máme na sobě cokoliv - jen jde o to, že když máme něco extravagantního, o hodně víc si toho všímáme. Jediný způsob, jak se tomu vyhnout, je navlíct si rifle a tričko, i když pak tě pravděpodobně někdo pomluví za to, že jsi nudná a nevýrazná. Všechno, co není kurví kroj je dneska fuj, takže jestli se nenavlečeš do bokovek a sexy tričínka, máš smůlu lolita nelolita.

Sice vím, že tohle nechceš asi zrovna slyšet, ale - buď, prosím, ráda, že tě někdo drbal kvůli oblečení a ne třeba kvůli nějaké vzhledové vadě nebo zvláštnosti, kterou si oproti oblečení nepřevlečeš. Typu "Čum na ten velkej frňák!" nebo (moje oblíbené a časté) "Čum na ty kozy! Tu bych mrdal mezi kozy!" a podobně, to mi věř, že si pak pomluvy oblečení začneš docela i užívat... ^_-;

Takže bez si mptrojku, tvař se jako sluníčko na všechny, a hlavně neřeš to, že na tebe někdo kouká.. všichni koukají když jde kolem někdo zvláštně oblečený, protože je to zajímá, chtějí to okouknout, nemusí tím myslet nic zlého.. na puberťáky se vykašli, oni z toho časem možná vyrostou...

3 kaja-chan kaja-chan | Web | 11. května 2011 v 23:48 | Reagovat

Úplně tě chápu, já také po zkušenostech se základkou nemám zrovna chuť nosit to "jiné" (nejaponské).
Ale přeju ti, ať ti tvůj svět vydrží a nevezmou ho jako mně... :D (stejně sem si candyland vystavěla znovu xDD)

4 Agnes Agnes | 11. května 2011 v 23:53 | Reagovat

Netolerantnost v českých ulicích je jako mor a skoro se zdá, že mu nelze utéct.
Nepamatuji si sice, kdy mi někdo nadával kvůli oblečení, ale co vážně vždycky stoprocentně dokáže zničit náladu, jsou poznámky na moje vlasy, protože mám jistou zálibu v jejich barvení neobvyklými barvami. U zelené jsem nevydržela ani měsíc, protože jsem ten posměch už dál nesnesla a moje galakticky modrá se nyní už také vymývá naposledy - ačkoli ji obměňuji nebo střídám čtvrtým rokem, tak moje trpělivost s okolím dosáhla mezí.

Z toho, co jsem napsala, si neber příklad. Já vím, kde leží můj skrytý problém, se kterým si nevím rady, ale věřím, že kdyby se vyřešil, měla bych sílu nosit vlasy ve všech barvách duhy.

Chce to hodně HODNĚ trpělivosti a odvahy, ale jestli ses do této módy zamilovala, nenech se odradit. Co mi vážně občas pomáhá, je podívat se na ty, kteří se posmívají. Je to sice povrchní, ovšem dva chlapci v ultra nevkusných teplákovkách se zlatými nápisy nejsou ti, co mohou kritizovat vzhled ostatních, navíc jim přímo za zády..ehm..

Přesto stejně nejsem přílíš silná osobnost, takže jsem většinu problémů přehlušila hodně hlasitou hudbou ve sluchátkách a čímkoli, do čeho mohu zabořit hlavu - knížky, sešity, časopisy.. Příčina sice nezmizí, ale většina smutných následků ano. Možná to pomůže i Tobě.

5 Alice-chan Alice-chan | Web | 11. května 2011 v 23:58 | Reagovat

No kdyby si mě někdo fotil takovým způsobem, asi si ho taky s úšklebkem vyfotím.
Tady takoví lidé jsou to co mi brání víc nosit lolitu. Najednou jsem zjistila že se z toho stala past. Cítím se dobře když na mě nikdo neciví a dají mi pokoj. Neměla jsem nervy sledovat jak mi dávají lidi najevo že za mé oblečení bych se měla stydět, nebo když o mě někdo říká že jsem cvok. Takže lolitu nechávám na srazy. Když cítím že se to lidem na jejichž názoru na mě mi záleží nelíbí, není mi to příjemné. O cizí lidi by mi ani tak nešlo, ale když je to z blízkého okolí, cítím se špatně.

I když poslední dobou se dívám kolem sebe a vidím hodně odvážného oblečení. Možná že se společnost stane časem tolerantnější. To co vidím dnes, to by si tak před 3 lety nikdo neodvážil obléct. Myslím že právě tohle je díky odvážným lidem jako ty, kteří na tu ulici klidně vyjdou v něčem neobvyklém (nejen v japonské módě)a myslím že je to dobře.

6 Alice-chan Alice-chan | Web | 12. května 2011 v 0:02 | Reagovat

Ještě bych k tomu ráda dodala, že když si ty lidi nevychováme sami a nebudou tu ti co vyjdou mezi lidi oblečení jinak, lidi si na to nezvyknou. Takže jen ať čučí a zvykají si XD
Akorát to by tu nesměly být ty podružné problémy jako mám já a myslím že je má víc lidí. Na blízkých záleží nejvíc.

7 Macabre Macabre | 12. května 2011 v 8:33 | Reagovat

som prekvapena. Ako tak citam vase spovede, naozaj to vyzera, ze Cesi su menej tolerantni ako som si myslela. Ja pochadzam zo Slovenska, z "mesta" kde zije 25 000 obyvatelov, cize je to skor mestecko. A hoci s kamaratkami chodime po uliciach so silnym make-upom, pestrofarebnymi vlasmi a v podvazkoch, ludia skor vyzeraju, ze su sokovani, ale kazdopadne, malokto sa nahlas vyjadruje, maximalne tak vykrucaju krky, ale celkovo skor posobia, ze maju respekt a trochu ako keby strach sa ozvat. Ide hlavne o to co z teba vyzaruje, mozno posobis ako lahky terc a preto sa ti tí chlapci vysmievali. Ah, nechci vediet co by som urobila ja v takej situacii na tvojom mieste :D

8 Autorka Autorka | 12. května 2011 v 9:14 | Reagovat

[1]: Děkuju moc za podporu! Máš naprostou pravdu v tom, že nejhorší jsou v tomhle právě ti, co jsou tak strašně v pohodě. Nakonec to vypadá, že je ta starší generace ještě daleko  víc tolerantnější a smířlivější. A nebo si alespoň nedovolí být tak netaktní a řekne si to v duchu..

[2]: I tak děkuju za Tvůj komentář a nezbývá mi než souhlasit. Problém nastává, když člověk touží být nenápadný, ale zrovna jako na potvoru se našel v něčem, co nápadné je. Co se týče poznámek ohledně vzhledu, tak mi věř, že na ZŠ jsem si jich užila až až, možná i proto jsem na tyhle věci přecitlivělá. Takovou sodu, jakou mi denně dávali bych nikomu nepřála a konec devítky pro mě byl vysvobozením z pekla. Možná i proto jsem se uchlácholila myšlenkou, že teď, když jsem dospělá ženská, mám určitý věk (a z toho ošklivého kačátka jsem vyrostla), že už mě něco takového nemůže potkat. Spoléhala jsem na určitý takt a slušnost, ale tůdle. Od puberťáků bych to ještě vzala, ale kluci, kteří nemohli být o moc starší než já (24-26) to už mi připadalo celkem přes čáru, ale lidi jsou různí a máš pravdu, že se tomu nevyhneme :-(

[3]: Zdravím dalšího trpitele ze základky a přeju, aby se Tvůj svět v průběhu dalších let už jenom opevňoval.

[4]:[5]: Díky. Není samozřejmě příjemné číst, že má někdo obdobný problém, ale i tak je fajn, když na to člověk není sám. Česko je bohužel příkladem netolerance, zahlížení a takového toho pavlačového drbání. Mrzí mě, že to tak musím říct, ale nezbývá než doufat, že se to zlepší.

[7]: Bohužel, je to smutná pravda. Češi dovedou být v tomhle pěkné s...ě, ale ty se asi najdou všude. Asi se tam u Vás ještě nevytratila přirozená slušnost, což je moc dobře. A možná, že je to právě i tím, že jste menší město. Tady si každý hraje na mistra světa a pak má tendenci napadat v davu ty slabší kusy. Je pravda, že ze mě někteří tu nejistotu možná vycítí, ale to mám už odjakživa. Oni ti škodolibí blbečci si mě vždycky nějak najdou :-X

9 Quiquilla Quiquilla | Web | 12. května 2011 v 9:34 | Reagovat

Zrovna včera jsem si vyzkoušela něco podobného. Šla jsem po ulici v takové casual lolitě (hlavně to bylo barevný - fialová + tyrkysová) a jeli dva chlápci na kole. Normálně se zastavili, slezli z kola, hihňali se, ukazovali si na mě (jako bych je asi neviděla -.-') a pak dokonce ten jeden vytáhl foťák, že si mě vyfotí a to už mi ruply nervy, nehorázně jsem ho seřvala, poslala do jistých míst, kde záda ztrácí slušné jméno a naštvaně jsem odešla.
Bohužel, takový lidi byli, jsou a ještě i budou.
Chápu, že je zajímá něco, co ještě neviděli, ale to neznamená, že se mají chovat jako hovada.

10 Neadirian Sariel Neadirian Sariel | Web | 12. května 2011 v 9:56 | Reagovat

To je mi líto... Bohužel vím, jak se cítíš, jaká je to bezmoc. Já to vyřešila tak, že mám dopředu připravených několik utěrů a že jsem odhodlaná použít i násilí (když to jinak nejde...). A až na mě příště bude někdo v autobuse křičet zrůdo nebo štětko, prostě dostane přes hubu a hotovo.

11 Keiko.TR Keiko.TR | 12. května 2011 v 10:48 | Reagovat

Uff, děvče, chápu tě. Měla jsem stejný problém. Lidi si na mě ukazovali, pohyhňávali se atd. Především mladší ročníky, ale z těch jsem si až tolik nedělala, protože puberta je holt puberta. Když se ale k tobě chová člověk hnusně ve věku, kdy už bys to od něj nečekala a ještě u toho dělá takové dívadlo... je to vážně na vykastrování polévkovou lžící!!
Musím říct, že češi jsou vážně netolerantní, zaostalí a děsně konzervativní... Nikdy jsem nevěděla, jak se těmhle urážkám bránit. Vždycky jsem jen sklopila zrak nebo si do uší nacpala sluchátka, abych to alespoň nemusela poslouchat.
Nejhorší bylo, když za mou mamkou chodily babky z vesnice a ptaly se, co to jako nosím, jeslti bydlím doma nebo jsem se dala do nějaký sekty a že ony by to jejím vnučkám nedovolily.... To se pak mamina cítila hodně špatně a já ještě hůř :/ a opravdu jsem přemýšlela, že se lolity vzdám....
Teď jsem ale šťastná, když jsem tady v UK. Puberťáci jsou sice úplně stejní - posmívají se, ukazují si na tebe... ale to bude asi všude stejné. Leč u dospělých jsem se ještě nesetkala s vyloženě negativním názorem a to nosím lolitu skoro každý víkend :)Někteří na tebe čučí, jak kdybys byla nějaký chrchel, ale nikdy mi nikdo nic neřekl. A kolikrát se lidi zastaví, okouknou mě a vykouzlí úsměv se slovy, jak je to cute, gorgeous, beautiful a malé děti na mě mávají :D Asi ti tohme zrovna moc nepomohlo, ale věř, že nejsi sama :)
Hlavně se nevzdávej!!! Opravdu se to chce hodně obrnit a ošklivé reakce si nepouštět k tělu. Je to těžké, ale ne nemožné. Miluješ to? Já ano a nedám se odradit a ty se taky nedej!!!

12 Mizu Mizu | 12. května 2011 v 10:53 | Reagovat

Lolitu sice nenosím, ale taky se oblíkám na české poměry minimálně divně, když už ne rovnou extravagantně. Autorko, soucítím s tebou. I já jsem byla na základce a pak i na gymplu za divnou obludu, a to jsem tehdy nosila úplně mudlovské modely, a celkově jsem člověk, který má raději svůj klid. Zároveň se ale ráda oblíkám tak, aby se to líbilo mně.

Některým lidem se prostě nezavděčíte, ať si oblečete co chcete. Šla jsem si takhle jednou na tramvaj v obyčejných džínách a jakýsi dva teplákovkoví krasavci na mě pořvávali, že mám děsné nohy. Ale pravda, když člověk nosí lolitu nebo něco podobně výrazného, hned je vidět víc. Naštěstí jsem se zatím s ničím vysloveně sprostým nesetkala, ale narážky a blbé čučení a vyvracení očí se nevyhlo ani mně. V hlavě mám připravený malý seznam vhodných "odpálkovávacích" reakcí. Kdyby mě ale někdo začal fotit, tak se asi natvrdo nasmolím a ten foťák/mobil mu seberu a praštím s tím o zem. Co si mě má kdo fotit bez mého souhlasu, žejo. Snažím se smýšlet podle filozofie, že proč bych se měla někomu podvolovat a oblíkat si to, co nosí moje vrstevnice. Oblíkám se hlavně sama pro sebe a může mi být u zádele, co si o mně myslí kdejaký póvl. Nikdo jim nedal právo měnit mnou vybraný styl oblékání. Mohou se sice k tomu vyjadřovat (to, že jsou mnohdy sprostí jak dlaždiči, je druhá věc), ale to je asi tak vše, co proti mým síťovaným punčochám a kraťáskám na zadku konfekční velikosi 42 zmůžou. Tenhle pohled na věc ale vyžaduje hodně pevné nervy a tak trochu trollovskou povahu. (Och, mám velkou prdel a krátkou kraječkovou sukni růžové barvy, PROBLÉM?) Tak jako tak, přeju pevné nervy, a rozhodně nepodléhat! Vichrům vzdor! Jak už bylo řečeno, vychovat si je k větší toleranci k neobvyklé módě musíme my sami, nikdo jiný to za nás neudělá...

BTW, nikdy jsem moc nepochopila, co civilistům tak strašně vadí na RHSkách. Vždyť móda platforem se průběžně objevuje už kdoví jak dlouho... Tak proč RHS? O_o (Beztak jen závidí, že se taky nemůžou houpat xD)

13 Skullka Nika Elricová Skullka Nika Elricová | E-mail | Web | 12. května 2011 v 13:42 | Reagovat

Soucítím s tebou. Není lehké být jiný... A nikdy jsem nepochopila proč.
Ti lidé si stejnak chtějí jenom něco dokazovat... Lidé s IQ, které se pohybuje v pokojových teplotách, ze kterých v životě nic nebude, a tím, že se posmívají jiným, si jenom zvyšují svoje ego. (No jo, já vím, že takový nejsou všichni, ale spousta jo.)
Na mě tak nějak divně koukají, i když mám jenom (!!!) mašli v hlavě, a to je prosím z CéÁčka. Prostě... nechápu to. Co z toho mají, že se nám smějou? Co jsme jim udělali? Co tím dokážou?
Já fakt nevím... Nechápu to... Asi ani nechci...
Na mě lidi koukali i v Itálii. Od té doby jsem na sobě lolitu neměla, nemám prakticky kam jí nosit a bojím se těch reakcí... Ale stejně jsem se rozhodla, že už po sobě nenechám šlapat, ne tak, jak po mě šlapali všechny ty roky ve škole (a to jsem ještě lolitu neznala a oblíkala jsem se (a myslela... ugh...) normálně. Těším se, až půjdu na střední. Doufám, že lidi, co se jdou učit na knihovnice, nebudou taková netolerantní hovada.
(Ale úplně nejvíc mě dokáže vytočit moje máma... "Když se takhle budeš oblíkat, řeknou si o tobě, že seš divná, a nikdo se s tebou nebude bavit..." "Fajn, tak se tak začnu oblíkat až později..." "To se s tebou taky přestanou bavit..." Jo, já opravdu stojím o přátele, kteří se mě zřeknou, jakmile si na sebe vezmu spodničku, i když jsme jim předtím připadala fajn. To určitě.)
A znám ten pocit, když je člověk terčem posměchu, ale prostě nemůže utéct... Mě takhle šikanovali ve tříde, a to v době, kdy jsem byla normální... Vyčetli mi všechno... Že mám ráda Tokio Hotel, že mám velká prsa, začali se mi posmívat, jakej používám šampón... A všichni se smáli, i ti, které jsou považovala za kamarády. Bylo to nechutný. A taky to byla poslední kapka.
Poznámky a pohledy je nejspíš třeba jednoduše ignorovat... Když je to baví... Ale s tím mobilem... Já bych jim ho asi normálně sebrala a švihla s ním o zem. Nikdo přece nemá právo si mě fotit. (I když je fakt, že já nemám právo někomu rozbít mobil. Ale co?) Akorát bych se asi bála, že mi dá přes hubu... O_O
Egh, nějak jsme se rozepsala... Stručně řečeno, držím palce. :)

14 Aiko ^_^ Aiko ^_^ | 12. května 2011 v 16:19 | Reagovat

Já negativní komentáře atd. na svou osobu ohledně oblékání ještě neslyšela. A že moje Harajuku modely jsou někdy síla. XD Ale to asi bude tím, že většinu času, pokud nejsem s přátely, mám tam venku sluchátka na uších a fakt neslyším, co si o mě okolí povídá. A nezajímá mě to.
A když na mě někdo civí, nedá mi to a mrknu na něj/ní nebo se na něj/ní usměju. A někdy ještě hůř ... *koukáte na velkou yaoistku*, takže ty hlášky, kterými je častuju, nemívají občas chybu. Ale je pravda, že ti náctiletí frackové občas potřebujou strčit někam něco pořádného a ještě na hlavu pustit kovadlinu, aby pořádně vykulili oči. Myslím si totiž, že když oni odcházejí z domu a kouknou do zrcadla, tam jim chybí velký kus soudnosti. XDDD

PS: až zase budou obtěžovat tihle frajírci, nechtějte vědět za co je budu tahat. A uši to nebudou. he he ^_~

15 kaja-chan kaja-chan | Web | 12. května 2011 v 17:07 | Reagovat

[8]: I tvůj ♥

16 Kate Vitamin Kate Vitamin | Web | 12. května 2011 v 19:26 | Reagovat

Souhasím s Neadirian...Já projistotu chodím v lolitě(nebo jiném harajuku oblečení) zásadně v pohodlných botách abych případným pozérům mohla dát pár facek a pokud se jedná o agresivní jedince ochotní mi to vrátit....tak rychle utíkám pryč :D

17 Vrána Vrána | E-mail | 13. května 2011 v 17:08 | Reagovat

Já osobně si myslím, že tohle je hodně o té osobě. Někteří lidi jsou prostě svině a vycítí, že někdo není úplně sebevědomá osobnost a dají mu to sežrat. A nejhorší na tom je, že oni sami jsou většinou zakomplexovaný blbečci. Souhlasím s Jusufinou, že když na někoho takovýho narazíš, tak pokud nebudeš 100% in a free, tak do tebe budou frčet tak jako tak. Vím, že to takhle nezní moc jako útěcha, ale když pochopíš, že oni sami si něco kompenzujou, budeš mít nad něma hroznou výhodu. Proto jsem došla ke dvoum závěrům. Pokud se někdo jen ušklíbne/zasměje a dál tě neřeší, tak to nech bejt a dělej, že sis toho ani nevšimla. A pokud se někdo chová tak nevybíravě, jak ti kluci, tak se jich rovnou zeptej, čemu se smějou a co jim vadí. Je možný, že ani neodpoví, a pokud jo, tak jim řekni, že se ti taky zdají směšní, protože chlapi v růžové vypadají jako buzny/ mají rozkrok džínsů až někde u kolen/whatever... Tohle na ně aspoň trochu zabere.

18 Wiwiene Wiwiene | E-mail | 13. května 2011 v 21:48 | Reagovat

Akurát dnes sa ma pár chalanov snažilo "zabiť" hračkárskou pištoľou s malými guľôčkami..a to boli asi plnoletí..no čo prirodzená inteligencia nebola daná každému:D Obyčajne ľudia ktorí majú problém s extravagantným oblečením, majú sami zo seba komplexy,alebo sa boja vytŕčať z davu,tak si to kompenzujú na tebe.Ja by som ti asi odporučila obrniť sa sebavedomím,možno až egom v niektorých prípadoch a dopredu si pripraviť nejaké nechutné, hnusné a urážlivé hlášky ktoré im vsolíš priamo do xichtu :D v prípade chalanov odporúčam zameriať sa na ich "pýchu":D to funguje:D

19 Nosferatu Psiren, blahé paměti Nosferatu Psiren, blahé paměti | E-mail | Web | 15. května 2011 v 14:47 | Reagovat

Já tyhle situace znam zatraceně dobře, někdy jsem měla chuť s tim prašit, ale pak mi dojde, že přesně to by možná chtěli. A taky mi dojde, že v tu chvíli to nejde. A dojde mi ještě jedna věc- že jim CHCI dát NAJEVO, jak jsou mi u *píp*. Ať slyším nebo vidím cokoliv, pořád mam zvednutou hlavu, pohrdavě přivřený oči (nebo sluneční brejle) a jdu prostě dál a rovně a dívam se lidem do očí, když si mě moc prohlížejí. A mam zlej pohled :D

20 Autorka Autorka | 15. května 2011 v 15:33 | Reagovat

Děkuju moc všem za povzbudivé komentáře i rady. Omlouvám se, že nebudu reagovat na každý zvlášť, ale asi bych to tu zatapetovala odzhora až dolů, takže jen.. děkuju! Propříště už budu vyzbrojená když už ničím jiným, tak alespoň obezřetností. Ale svůj styl rozhodně nezahodím. Tenhle můj příspěvek byla taková prvotní uzoufaná reakce ještě úplně neusazená, teď už se na věci dívám s odstupem a říkám si, že blbci prostě byli jsou a budou. Každopádně doufám, že se mi vyhnou:-)

21 Reikko Reikko | 15. května 2011 v 18:16 | Reagovat

I když sama lolita nejsem, s podobnými reakcemi jsem se setkala v autobuse, když jsem na sobě měla RHS. Chvíli jsem poslouchala, a připadala jsem si... hrozně. Nasadila jsem si sluchátka do uší, zhlasila tak, abych je neslyšela a začetla se do knihy. Podle mě je to asi jediný způsob, jak to kolem Tebe proběhně a ani si toho nevšimneš. :) I kdyby si pak z Tebe dělali srandu... Oni na to dojedou.
Buď silná, držím Ti pěsti.

22 Mizu Mizu | 18. května 2011 v 11:06 | Reagovat

Haha, musím se podělit o čerstvý zážitek. Předevčírem jsem opustila domov v SILNĚ Haru-inspired oděvu (neboť Haru obdivuju, ale to sem teď nepatří), čili růžová, bílá, všude plno cingrlátek, prostě made of awesome... Doplachtila jsem na tramvajovou zastávku a prošla po ní až na úplný konec, jakobych byla na módní přehlídce. Když jsem se zastavila, stála vedle mě bába. Řekla bych tak věk 55-60 let. Koukala se na mě stejně, jak by se na mě koukala, kdybych jí zabila syna, a sjížděla mou postavu od hlavy až k patě. Kdyby se jen koukala, tak držím hubu, ale ona se fakt tvářila velice pohrdavě. Tož, sebrala jsem veškerou svou držkovitost a ptám se: "Máte nějaký problém paní, že tak zíráte?" Ona se zarazila, a "n-nee, já se jen dívám." "Ne, paní, vy na mě zíráte." "K-Kdepak! Já se dívám, jak jste... šikovná!" "Dívat se dívejte, ale zírat je neslušné, paní." HA! S tím se babka sebrala a urychleně nastoupila do tramvaje. PWN'D!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama